Užíváme si rána bez stresu a bez nutnosti být někde na čas - taková pauza před školou. No, ne že by do školky T chodil zas tak často... Ale nebaví mě pořád vařit a vymýšlet obědy.
Aspoň už je konečně hezky teplo a můžeme být dopoledne i odpoledne venku. Doma se to s nima stejně moc nedá vydržet, pořád někdo ječí a rozčiluje se. Nechápu, jak to, že si nemůžou hrát chvíli v klidu.
Občas jsou i světlé chvilky - tak 5min. jim to vydrželo :-)
S už s ukládáním tak neblbne, jsem ráda, že ho to přešlo. Akorát je desně neodložitelnej a furt na mě nalepenej. Asi opožděná separační krize. Nebo znovukrize.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za váš vzkaz :-)