úterý 16. září 2014

Právě teď V.

... začínáme třetí týden školy a školky.

T chodí ze školy sám, A chodí ze školky zpravidla "po spa". "Protože moje kamarádka chodí taky po spa, maminko." Je prima, že v poledne nemusím nikam lítat. A jsem ráda, že to A ve školce tak dobře zvládá.

... S objevil kouzlo vodových barev a plastelíny. Dopoledne nám tak utíkají relativně v klidu. Skoro každý den taky chodíme ven, stále je celkem hezky.

... už zbývá jen 5 dnů v vrátí se M :-)

... musíme s A začít trénovat logopedii - nemá úplně dobrou motoriku jazyka a patrně má zkříženou lateralitu (pravá ruka x levé oko). Snad to do zápisu dožene.

Ještě léto

Minulý týden v pondělí bylo tak hezky, že jsem byla nucena vytáhnout už zazimované kraťasy. Ani mi to nevadilo... Odpolední procházka s Dolfinou byla hned příjemnější.






Kytkové fotky jsou od T :-)






Zvláště ta poslední se mi moc líbí. 

 Mám pocit, že tohle léto ani pořádně létem nebylo. Můžou za to ty srpnové deště, to byl vážně děs. 
A vydatně taky pršelo i celý minulý týden. V pátek jsem přišla ze školy úplně promočená. Boty by se daly ždímat, kalhoty po kolena mokré. To už jsem se vážně naštvala a mám na cestě gumáky - první od dětství :-) Počítám, že je ještě dost užiju. 

sobota 6. září 2014

Máma


První týden

... školy a školky je za námi.

Pondělí nebylo nic moc, M nedostal dovolenou, takže jsem s nimi musela vyrazit sama. Nemáme ani prvnědenní fotku, což mě mrzí, ale nestíhali jsme. Navíc lilo jak z konve. I v úterý, i ve středu... Nevím, co s tím počasím je. Vždyť je ještě léto a venku to už tři týdny vypadá jak na podzim.

T to zvládl parádně, mají stejnou p. uč. i třídu. Dokonce ho děti zvolili předsedou třídní samosprávy. Nejmenšího ze třídy :-) Ačkoli je lehce rozladěn, že ho děti neposlouchají, z funkce má radost a pořád o tom mluví.

A je ze školky nadšená. Každé ráno nás popohání, že už fakt spěchá do té školky :-) Paní kuchařky prý vaří lépe než a já a mají tam více hraček a nějakou úžasnou nevysychající kuličkovou plastelínu :-) Ve středu tam i na vlastní přání spala. Tedy nespala, prý tam byl moc velký hluk a nemohla usnout.

Nicméně stejně jsem ráda, že mohla jít až v pěti letech. Koukat v šatně na ty ztracené tříleťáky je děsný. Musím myslet na S, jak se s tím za rok srovná. Sice každý den pofňukává, že chce "taty hát" (taky hrát), ale myslím, že při mém odchodu by si to rychle rozmyslel. Mám v plánu ho ten rok otužovat, tak uvidíme, jak to půjde.