Štědrý den a večer

Velmi opožděně ale přece. Jen se mi vůbec nelíbí, jak ten foťák fotí. Asi jsme špatně vybrali, podezírám je, že tam není moc kvalitní optika.
Vybírat nový se mi vůbec nechce, ale mít špatné fotky je taky ničemu. Ach jo...

Ze školkové besídky

Nejhodnější

Vylezli si na postel a T jim četl. Škoda, že to není častěji :-)

Mik-Mik-Mikuláš...

Opět v Kuřimi. Asi pátý ročník - musím to spočítat. Poprvé jsme měli jen tři děti, teď už dohromady šest :-)

Užili si to všichni, i když A a S se trochu báli čerta. Dělala nám ho 10-ti letá neteř hostitele a malinko se do toho vložila. Sice opravdu jen decentně, ale dosud čert vždy jen postával v pozadí a nemluvil :-)

Dolfi byla jediný pes ze tří, co nezalezl a hlídal :-)

Začátek prosince

... a první sníh. Hned tak na něj nezapomeneme. Tři dny ledovky, neustále nám vypadávala elektrika. Naštěstí to vždy do dvou hodin pustili.

Foceno po návratu od doktorky, kam jsme se odvážili až třetí den, když to nejhorší už pominulo.

Nemohla jsem je dostat domů. A poslechově čistá, takže to je jen nachlazení, co se jí už 14 dní nechce pustit.

Už visí...

A si vzpomněla, co měli v kapse loni 24. prosince - "Takovou cucací mačkací čokoládu, maminko." Měli tam tubu pikaa :-) 

S mě dost šokoval, taky ví, na co to je - "Hami není, je to lobitý." Následovalo poučení, že hami bude až zítra ráno, až se vyspinká. "Koukej, už je láno, není večel." No jo, bylo ráno, ale nechal si to vysvětlit.

A samozřejmě, když se vyspal po obědě - "Už hotovo, bude hami!" Tak druhé vysvětlování, že to správné hotovo bude až po velkém spinkání, až se večer vykoupe, navečeří a pak vyspinká, tak potom.

Už se dočká, jdu ho vzbudit. Za chvíli odcházíme do školy. 

PS: Nezklamal, vztyčil se v postýlce a prohlásil: "Už je hotovo velké pinkání, bude hami!"  

PPS: Jo, S má sukni. Ta je A vánoční, odmítl ji sundat. "Hukni počebuju, pincena sem!" 

Áda mámu...

Kdykoli jsem S řekla, že ho mám ráda, tak mi bylo odpovědí akorát urputné: "Nééé, nemám áda."

Dnes ráno vstával 6.10, čehož jsem využila a rychle vyprala jeho milovanou deku - 8.30 byla na topení, 12.30 nachystaná suchá v postýlce.

Večer si vzpomněl - pohladíl mě po tváři a prohlásil: "Mám áda mámu, vypala deku."

Na to bych fakt nerada zapomněla...